Rozjímání o multikulturalismu a kultuře

Přiznám hned úvodem, že nejsem příznivcem multikulturalismu a to z více důvodů. Vadí mi, že většině propagátorů multikulturalismu, které jsem měl příležitost v různých situacích potkat, scházela jakákoliv kultura; byli to zpravidla nejapní ťulpasové, mluvkové a darmošlapové. Nepodařilo se mi zatím pochopit co tím hlasatelé (tedy novodobí „kulturtrégři“) tohoto podivného „náboženství“ míní. Už to slovo multikulturalismus je podezřelé, neb slovníky nám udávají celou řadu odlišných významů (a to do toho ani nebudeme plést multikulturistiku, že ano?) Ve starších slovnících toto slovo nenacházíme vůbec.

Česká Wikipedie nás informuje takto: „Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr, který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. Je živý v zemích, jejichž obyvatelé pocházejí z rozdílného kulturního prostředí a v některých z nich se uplatňuje i jako konkrétní politika státu. Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti.”

Vskutku zajímavá to formulace! Multikulturalismus má tedy za cíl politicky sjednotit osoby různých kvalit a vlastností. To znám, v takovémhle systému jsem vyrůstal a jak se naskytla příležitost tak jsem jej opustil, poněvadž na politické sjednocování jsem neměl náturu.

Dále se v české Wikipedii dozvídáme, že “slovo multikulturalismus bylo poprvé použito ve Švýcarsku v roce 1957,  jako vyjádření charakteristiky národa, který je politicky jednotný, ačkoliv je kulturně velmi rozdílný.” Pokud vím tak Švýcaři takto fungují už po mnoho let a proč najednou v roce 1957 bylo jim zapotřebí použít tak ošklivé slovo? Za zmínku stojí, že se mi v žádném slovníku nepodařilo najít definici slova kulturalismus.   V sedmdesátých letech 20. století byl multikulturalismus nastolen v Kanadě jako vládní program, který prosazoval tehdejší ministerský předseda Pierre Trudeau. Neumím posoudit zdali šlo v tomto případě o nějaké ušlechtilé záměry či jen obyčejnou francouzskou poťouchlost. Brzy následovala Austrálie, kde se rovněž začala ideologie multikulturalismu vydatně propagovat. Připojovaly se i jiné země, dnes je totiž v módě jít s módou. A tak i Němci si pořídili své MultiKulti. Není překvapivé, že koncepty multikultularismu se počaly uchycovat v zemích, kde lidé mluví vice jazyky; ať už je to obyvatelstvo původní nebo nedávno přistěhovalé.  Dozvídáme se ovšem z bible, že takový multikulturalismus byl vyzkoušen už při stavbě věže babylonské a víme jak to dopadlo.

Na Internetu našel jsem  rovněž tyto zajímavé definice (autoři neuvedeni):

“Multikulturalismus je marxistická ideologie navržená se záměrem potlačit lidi evropského původu propagováním masivní invaze lidí ze zaostalých zemí do Evropy, USA, Kanady a Austrálie.”

“Multikulturalisms je státní náboženství v některých vyspělých zemích s převážně bílým obyvatelstvem. Propagátorům tohoto hnutí vůbec nevadí rasová sourodost třeba v Japonsku nebo v Nigérii, podle nich všechny “bílé” země POTŘEBUJÍ kulturní rozličnost (diversity.)”

“Multikulturalismus je krátké období mezi chvílí kdy se do našeho předměstí nastěhují přistěhovalci z kulturně odlišného světa a okamžikem kdy se odtud odstěhuje poslední původní obyvatel.”

Jakékoliv uvažování o multikulturalismu jest bezpředmětné pokud si nejprve neujasníme  co vlastně kultura jest. A i zde narážíme na běžný sémantický problém – to slovo má totiž řadu odlišných významů a pokud se na některém z nich neshodneme může se stát, že jeden bude mluvit o voze a druhý o koze. Prolistoval jsem několik slovníků, českých i anglických, zapátral jsem i na Internetu a dostalo se mi tak široké škály významů slova kultura až se mi z toho hlava zatočila. Dozvěděl jsem se například, že v roce 1952 američtí antropologové Kluckhohn a Kroebe sestavili seznam, který obsahoval 164 definicí slova kultura. (Culture: A Critical Review of Concepts and Definitions)

Jsou tu významy nejen společenské, ale také třeba biologické, jak to pěkně objasňuje tento vtip: “Jaký je rozdíl mezi jogurtem a Austrálií? Jogurt má kulturu.” A jak vskutku kulturní byla nechvalně proslulá “kulturní revoluce”, kterou v Číně uvedl do života velký kormidelník Mao Ce-tung koncem 60tých let minulého století? Zajímavá je též otázka zdali každý kulturní člověk je zároveň i kultivovaný.

O problematice chápání slov multikulturalismus a kultura bych se tu mohl ještě dlouho rozepisovat, ale jistě už stačí co jsme si jen namátkově nastínili. Věnujme se nyní trochu kořenům slova kultura, které bylo přejato z latiny a je používáno ve většině evropských jazyků. Cultura jest odvozena od slova cultus, což jest příčestí trpné od slovesa colo.

A toto hezké slovo má následující významy: pěstovat, vzdělávat, zušlechťovat, ctít. Když se slovo kultura počalo v Evropě používat označovalo původně pěstování a zušlechťování užitkových plodin. Teprve někdy v 16. století byly do pojmu kultura zahrnuty vybrané lidské činnosti, především uměleckého charakteru.

Jak patrno slovo kultura je poněkud ošidné a hlavně mnohomluvné, proto se tak dobře hodí do proslovů ideologů všelijakých ražení; mohou se přesvědčivě ohánět slovem kultura, aniž by musili prozradit co tím vlastně míní (a podezírám, že to často ani sami nevědí!) A tak máme kupříkladu ministerstvo kultury, které ovšem nezahrnuje obor zemědělský. Máme také pop kulturu, u které se o nějaké ušlechtilé kultivovanosti nedá mluvit. Rád se ptám propagátorů multikulturalismu zdali do jejich konceptů zařazují i kulturu barbarskou, ale odpovědi se mi zatím nedostalo.

Kulturou v oblasti společenské rozumíme především souhrn lidských činností utvářejících lidské společenství v tom kterém čase a prostoru. Do kulturní sféry tak náleží nejen umění ale také věda, filosofie, náboženství, ba i politika, jazyk, oblečení a bydlení, jídlo a společenské chování.

Připusťme, že na počátku multikulturálního hnutí stála snaha o vytváření mírumilovného společenství lidí různých kultur, kterým je dáno žít v jednom státě. To je sice ideál ušlechtilý, má však naději na úspěch? Kdo studuje dějiny ví, že lidstvo po tisíciletí pobíjelo se ve válkách mezi různými kulturami. Kolik jen krve bylo prolito ve válkách náboženských!!! A také existují konflikty politické a ideologické.

Dovolím si nabídnout následující definici slova kultura: Souhrn hodnot a činností potřebných ke zdárné a udržitelné existenci společenství jednotlivců v daném čase a prostoru.

Takto pojatá kultura má dvě základní a nezbytné kvality – trvalou a proměnnou. Trvalé hodnoty jsou univerzální, především etické jako láska, přátelství, tolerance, důstojnost, pracovitost, zodpovědnost atd. Tyto hodnoty jsou udržovány prostřednictvím tradic, ve kterých je nastřádána zkušenost mnoha generací. Kulturní společnost měla by proto dbát o zachovávání národních tradic, včetně jazyka, hudby, poesie, lidových zvyků atd. Svět se však neustále mění, je proto nutno na změny náležitě reagovat a přizpůsobovat se jim ve smyslu přežívání a zachovávání kontinuity hodnotného života. Pokud tyto kvality nejsou udržovány a žádoucně rozvíjeny dochází ke společenskému úpadku a zániku civilisace. Takových případů známe z historie dost a bylo by záhodné se z nich poučit.

Jestliže se shodneme v názoru, že kultura je výsledkem společenského vývoje potom musíme také uznat skutečnost, že mezi kulturami panují rozdílnosti a tudíž nejsou všechny stejně hodnotné pro kteroukoliv dobu či prostor. K čemu by sloužila kultura Eskymáků kmenům v tropické Africe? Nemám námitek zachce-li se nějakému Eskymákovi emigrovat do Austrálie, velmi bych se však bránil tomu aby se nám tu pokoušel zavádět všechny eskymácké kulturní zvyklosti. Nic mi není do kultury kanibalů, pokud ji praktikují daleko ode mne a pojídají se navzájem, jsem však natolik multikulturálně zpátečnický, že bych nerad něco takového vítal ve svém sousedství. Žiji v zemi kde panuje značná náboženská tolerance (zatím), nejsem si ale jist, zdali ta smířlivost potrvá i po té co mi dotyční přistěhovalci z jiné kultury postaví za plotem mešitu a ve 4 ráno mne začne budit z tlampače vyhrávané skřehotání jejich modliteb.

Kulturu tedy nelze hodnotit samu o sobě ale vždy jen v kontextu svého prostředí. Tak například kultura australských domorodců je viditelně technologicky primitivní, jejich znalost podmínek života v drsném vnitrozemí pátého kontinentu je (nebo byla) naprosto obdivuhodná. Když mne někdo náhodou vysadí do pouští střední Austrálie s největší pravděpodobností zahynu do tří dnů. Domorodec tam však přežívá neboť ví kde a jak najít vodu, jaké rostliny jsou jedlé a které jedovaté. Australské kmeny bloudily ve vnitrozemí vždy jen po svém území. Nepotřebovaly hraničních mezníků, jejich teritorium určoval totiž jazyk ve kterém jsou zakódovány důležité informace pro přežívání v poušti.

Kultura je velmi složitý komplex hodnot a činností, je dynamická a schopná vyvíjet se a přizpůsobovat. Bez problémů může přejímat vhodné hodnoty z jiných krajů i dob. Ku svému zdaru však potřebuje svobodu slova a s ní spojené kritické hodnocení přijímaných i přejímaných kulturních prvků. Hodnotícím kriteriem není popularita či komerční úspěch nýbrž to jakou měrou slouží takový kulturní element ku prospěchu jedince i jeho společenství. K udržování a rozvíjení kultury patří také vyspělý proces diskriminace, tedy schopnost rozlišovat blahodárné od škodlivého.

Z výše uvedených důvodů, tedy jazyková nepřesnost a významová víceznačnost některých slov, jsou diskuse na téma kultura a multikulturnost náročné, složité, často až nemožné. Já používám s oblibou podobenství. Je-li kultura svou podstatou spojena s pěstováním a zušlechťováním, můžeme její situaci přirovnat k zahrádce. Tam se snažím pěstovat květiny a zeleninu. Nic nevadí, že tulipány mají původ v Persii a karafiáty ve středomoří, stejně tak brambory jsou původem z Ameriky a cibule ze střední Asie; důležité je, že se jim v podmínkách mé zahrádky daří a jsou pro mne užitečné. Moje zahrádka má pro určité rostliny dané podmínky jako kvalitu zeminy, podnebí a v neposlední řadě i rozsah péče, kterou jí mohu věnovat. Nebudu se ani pokoušet o pěstování zeleniny, které by se v mých podmínkách nedařilo. Jen hlupák by se snažil pěstovat palmy u polárního kruhu. Nebudu ani podporovat rostliny neužitečné a mé zahrádce škodlivé, tedy plevel, byť se jim tam dařilo přenáramně. S kulturou takové zahrádky mohu být spokojen. Předpokládám, že zarytý multikulturalista odmítne diskriminovat a bude poctivě zalévat jak zeleninu tak i plevel. To je jeho věc, pokud tak činí na své zahrádce a nenutí mne abych jednal jako on, nebo snad nechtěl převzít kontrolu nad mým pozemečkem. Znepokojuje mne pouze, že ti co nemají představu o tom jak kultivovat svoji zahrádku mají tendence přelézat ploty do jiných zahrádek po té, co svůj sad zanedbali.

Soužití lidí různých kultur není samo o sobě problémem, záleží pouze na tom jakých kvalit ony kultury jsou. Dobře funguje již zmíněné Švýcarsko, stejně tak třeba Singapur nebo kulturně velmi rozmanité Thajsko. V jiných zemích však kýžená stabilita nepanuje, křesťani pobíjejí křesťany a ještě horší je to mezi mohamedány. Velmi zle dopadl mnoholetý „multikulturalismus“ v Bosně, také v mnoha afrických zemích není soužití odlišných kultur vždy harmonické.

Šiřitelé multikulturalismu přiznávají existenci různorodých kultur, mají ale tendenci považovat všechny ty kultury za rovnocenné. To je záležitost velmi problematická, neboť každá kultura je plodem civilisací na různých vývojových stupních. Takové egalitářské usilování může být zcestné až nebezpečné. Tak kupříkladu společnost požívající výhod demokratického systému má zároveň i povinnost tento systém udržovat a hájit. Může si dovolit přijmout mezi sebe pár dogmatických extrémistů, jakmile však tito nabudou početní převahy zničí onen demokratický systém demokratickým způsobem, prostě přehlasováním. Takové situace se stávají. I já si přeji žít ve společnosti smířlivé a harmonické, neshledávám však multikulturalismus jako doporučeníhodný recept na její budování. Doporučuji proto staré dobré hodnoty jako tolerance, sociální cítění, zodpovědnost, vzdělání, tedy zdravé hodnoty kulturní. To však vyžaduje úsilí a námahu, což jest pro mnohé multikulturalisty nelibé.

V moderním světě, který se překotně mění, v mnoha zemích mizí tradiční ověřené způsoby života a proces globalizace zasévá hodnoty paušální, které mají pramalý vztah k lokálním podmínkám. Následkem jest rozpad osobitých kultur, jak můžeme pozorovat všude kolem nás. Sleduji občas sdělovací prostředky a pozoruji jak duchovně povznášející kulturu vytlačuje banální zábava, namísto krásy uctívána jest ošklivost. Znehodnocování kulturních hodnot vede k rozpadu společnosti a jejich civilisačních základů. Napadá mne, že je to možná přirozený běh světa, naše tzv. západní civilisace dostoupila svého kulturního vrcholu a nastal čas jejího úpadku. Tak to chodí v životě jednotlivce i společnosti, ba v celém vesmíru. Já osobně dbám pouze toho aby se mne tato ošklivost dotýkala co nejméně, v ústraní věnuji se své zahrádce jak za domkem tak i ve své duši a snažím se předat co nejvíce z kulturních tradic své dceři a dalším potomkům. A už se ani nesnažím mařit svůj drahocenný čas planými diskusemi s „pokrokovými“ stoupenci multikulturalismu. Jak se k této záležitosti postaví jiní lidé je jen na jejich rozhodnutí. Žijeme ve vskutku zajímavé době.

Laurieton