Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozjímání o kapitalismu.

31. 03. 2017 13:12:29
Hned úvodem přiznám, že nechovám ku kapitalismu žádného obdivu, tedy nejen k tomu slovu, ale ani k tomu co to slovo představuje. A co vlastně představuje?

S tím je právě jaksi potíž. Když jsem prožíval své mládí v socialisticko-komunistickém Československu, používali vládnoucí soudruzi slovo kapitalismus jako nějaké zaklínadlo. Kupříkladu zachtělo-li se komu vyjet si za humna, byly rozlišovány dva druhy přespolních dvorků – země socialistické spřátelené a kapitalistická cizina. Navštívit kapitalistickou cizinu jako takovou mne nikdy nelákalo, on ten kapitalismus byl k nalezení i v nějakých těch diktaturách, že ano? Počátkem šedesátých let podařilo se mi z klece socialistického ráje trochu povylétnout, ovšem jen do Berlína v rámci výměnné návštěvy univerzitních studentů, byl to pochopitelně Berlín východní. Neodolatelně jsem se šel podívat na onu věhlasnou berlínskou zeď a tam, na druhé straně Brandenburgské brány, byl vystaven nápis, v němčině zajisté: Díváte se do svobodného světa. Ano, demokratický svět mne zajímal více než kapitalistická cizina! Tak to ovšem soudruzi nemohli občanům předkládati, vždyť na demokracii přece oni měli ten nejlepší recept, dokonce na demokracii lidovou, (jako by mohla být nějaká jiná!) Slovo kapitalismus stalo se tedy jakousi handrou, kterou se vytíral kdejaký kout marxistické ušpiněnosti. Za kopečky vás holenkové nepustíme, panuje tam lidu nebezpečný kapitalismus. A bylo po ptácích! A tahle nešťastná pachuť, alespoň mi to tak připadá, panuje i nadále v naší líbezné vlasti. Už mnohokrát jsem zaslechl odpověď na hořekování třeba důchodců, bědujících nad současnými poměry: Dobře vám tak, teď tu máte ten kapitalismus! Takto reagují nejen bývalí (?) fízlové, ale i nejeden prostý ovčan, od kterého bychom to neočekávali. Tak zase ten zlý kapitalismus! Svádět vinu na jakýsi abstraktní kapitalismus je totiž snazší než se zamyslet a přiznat si, že poměry v Čechách nejsou očekávaně žádoucí důsledkem mizerné občanské kultury. Najednou se všechny ty báchorky o zlém kapitalismu z komunistických čítanek náramně hodí do krámu.

Na Internetu našel jsem vydání Slovníku spisovného jazyka českého, vydaného Ústavem pro jazyk český r. 2011, kde je uvedena tato roztomilá definice - kapitalismus [-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) společenskoekonomická formace třídní společnosti založená na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a na vykořisťování námezdních sil.... Ano, vykořisťování bylo dalším strašidlem, které měla komunistická propaganda ve velké oblibě. Praxe nám však ukazovala, že rozumný zaměstnanec zajímal se spíše o výši mzdy a pracovní podmínky; když měl příležitost bez váhání opustil dělnický ráj a vydal se k vykořisťovatelům, kde lépe platili. A také se soudruzi nezmínili o tom, že jednu z nejodpornějších forem vykořisťování praktikoval právě jejich režim, když používal na nepříjemné a nebezpečné práce, jako kutání uranové rudy, armády politických vězňů.

S úsměvem dnes vzpomínám na pošetilé snahy marxistů na fakultě filosofické UK, kteří se nám snažili vysvětlit rozdíl mezi ekonomikou kapitalistickou a socialistickou. Jediné poznání z těchto promarněných přednášek mi bylo nabytí dojmu, že socialismus jest jen dosti nepovedenou formou státního kapitalismu. Předkládána byla nám marxistická teorie, tedy řeči, ba přesněji řečeno žvásty. Plodnou půdou moderního intelektualismu, dnes především na západě, jest bezbřehá myšlenková plytkost. Významově vyprázdněné slovo kapitalismus může se tak snadno stát mrkví, na kterou lákáme davy nepřemýšlitelů, stejně jako bič, kterým můžeme práskat nad hřbety těch samých lidí. Když jsem si ověřoval definice narazil jsem na Internetu na ABZ Slovník cizích slov a za pozornost snad stojí uvézt zde nějaké nedávné komentáře českých čtenářů. Zde je toliko hrstka pro představu jaké myšlení stále ještě panuje v českých lébích roku 2012: Kapitalismus. Bývá ve většině případů podporován menšinou, takže nikde dlouho nevydrží. 2. Kapitalizmus je zrůdný a sobecký systém, ve kterém svoboda spekulantů a podvodníků je vykoupena svobodou těch, na kterých parazitují. 3. kapitalismus je nefukcni system, ktery se davno zroutil.spojene staty americke oddalujou totalni zrouceni ekonomickeho systemu,tim ze pouze tisknou penize. Myslím, že těchto pár ukázek stačí pro představu o velkém zmatení pojmů v některých českých hlavách. Více si můžete vyhledat zde – http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/kapitalizmus-kapitalismus.

Musíme si tedy nejprve ujasnit co kapitalismus je, jaký je sémantický obsah toho slova. V souvislostech společenských hodnot může se problém klasifikace kapitalismu jevit jako nepřehledně složitý. Slovo kapitalismus je však do politického slovníku zařazováno mylně, patří totiž do lexikonu ekonomického a nikam jinam. Překvapilo mne, jak široká je škála definicí slova kapitalismus v různých slovnících. Bývá i nepřesně definován jako soukromé podnikání či svobodný trh. Tyto formy ekonomické aktivity však existovaly už dávno před nástupem kapitalismu. Tržní hospodaření existovalo již v dávnověku, systém kapitalismu datuje se teprve od šestnáctého století, kdy ale slovo kapitalismus nebylo ještě používáno. O povaze kapitalismu nejlépe nám vypovídá etymologie toho slova, odvozeného od kapitálu. Původ tohoto slova spatřují mnohé slovníky v latinském výrazu caput, hlava. Zajímavé je, že slovo capitale týká se nejen hlavy, ale znamená i hrdelní. Někdy ve 13. století zjevilo se slovo capitale v Angličtině ve smyslu suma peněz, případně hodnota zboží. Teprve někdy kolem roku 1633 objevuje se slovo capitalists (kapitalisté) jako pojmenování pro vlastníky kapitálu. Slovo kapitalismus objevilo se na scéně mnohem později. Oxfordský slovník angličtiny uvádí první užití slova kapitalismus v románu „The Newcomes“ (Newcomové), kterou v roce 1854 vydal spisovatel W.M. Thackeray. Tolik tedy o původu onoho mnohoznačného výrazu. Co se za ním skrývá, jaký ekonomický systém representuje?

Vznik kapitalismu byl vyvolán mnohými změnami ve světě v době rozvinuté renezance. Byla to doba překotných změn, kdy starý teokratický řád ustoupil sekularizaci, důraz byl kladen na antropocentrismus, tedy lidské zájmy odvracejí se od Boha a obrací se k člověku. Počátek této nové epochy je kladen do severní Itálie, především do Florencie. Rozvíjí se bankovnictví a námořní obchod. Hospodářská prosperita dala vzniknout nové společenské vrstvě – měšťanstvu. Objevení a kolonizace Ameriky znamenaly příliv zlata do Evropy, zvláště do Anglie. Tak se vytvořily podmínky pro vznik průmyslové revoluce. Bylo to tedy bohatství (kapitál) a nový tvořivý způsob myšlení co vyústilo v kapitalistický systém podnikání. Nové technologie zlepšovaly produktivitu práce a napomáhaly další akumulaci kapitálu. Došlo k překotnému industriálnímu rozvoji.

Za duchovního otce kapitalismu je považován skotský učenec Adam Smith. Jeho stěžejní dílo „Bohatství národů“ je nazýváno Biblí kapitalismu. Smith byl mimořádnou osobností doby osvícení. Vedle ekonomie zabýval se i teologií a etikou. Za pozornost stojí i jeho poměrně málo známé dílo „Teorie mravních citů.“ Jeho učení ovlivnilo řadu dalších myslitelů. Mezi nimi byl i Karl Marx, jehož názor na kapitalismus byl však negativně kritický. Pravda, počáteční stádium kapitalismu vytvářelo pro dělníky často náročné a nepříznivé podmínky, nesmíme ale zapomínat na doby předcházející, kdy bylo běžné nevolnictví ba i otroctví. Postupem času přinesl kapitalistický systém nebývalé materiální zajištění i většině zaměstnanců. Marxovi, a následně komunistům, vadilo na kapitalismu mnoho věcí, na předním místě zisk. Co je zisk a je svou podstatou špatný? Je to pozitivní rozdíl mezi výrobními náklady a výslednými příjmy. Zisk je také měřítkem podnikatelské zdatnosti, dva pekaři mohou sice péct stejné množství bochníků, větší zisk však bude mít ten šikovnější. Pokud výrobce, tedy kapitalista, použije zisk pro rozšíření provozu, jde o jev pozitivní, vytváří tak nové pracovní příležitosti a rozšiřuje sortiment pro spotřebitele. Teprve v posledních létech stává se princip zisku velmi nebezpečným, jak si ještě povíme.

Asi nejrozšířenější definicí kapitalismu je tvrzení, že je to ekonomický systém založený na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. Zní to sice jednoduše, ale valného smyslu to nedává. Z hlediska spotřebitele je lhostejno kdo vlastní pekárnu, důležitá je kvalita a cena rohlíků. Ostatně v žádné zemi neexistoval čistý kapitalismus, většinou se jedná o kombinaci tří sektorů – soukromý, družstevní a státní. I v údajně socialistickém Československu existoval sektor soukromý v podobě černého trhu. Však se také mnozí hbití veksláci rychle a snadno přeměnili v dravé kapitalisty. Z životní zkušenosti jsem poznal, že pro zaměstnance důležitější než vlastník výrobních prostředků je kvalita vztahu k práci a k danému tovaru. Toto je ovšem záležitost více psychologická než ekonomická. Můj děda měl menší hospodářství a to znamenalo hodně práce, obzvláště v létě. Přesto jsme k večeru chodili z pole unaveni sice, ale s pocitem uspokojení a radosti ze zvládnuté práce. Byli jsme svobodni, byli jsme pány své situace. Když potom soudruzi násilím zahnali rolníky do JZD, z práce stala se ponižující dřina. Hospodář již neměl možnost o své práci rozhodovat, úkoly mu zadával každé ráno nějaký stranou dosazený trouba.

Vlastnictví výrobních prostředků stává se v soudobém světě bezpředmětné. Díky rychle se rozvíjející technologii není dnes problémem vyrobit, větším problémem jest prodat. Beztak jsou dnes naše obchody zásobovány produkty ze zemí, kde výrobní prostředky jsou socialistické, jmenovitě Čína. Rozhodujícím faktorem moderní ekonomiky není produkce, nýbrž komerce. O svobodném trhu se rovněž nedá mluvit, do hry nastoupil další zákeřný nepřítel kapitalismu, totiž reklama. Její techniky ovlivňování, ba přímo ohlupování, spotřebitelů jsou čím dál tím rafinovanější. Její funkce není potencionálního zákazníka informovat, nýbrž indoktrinovat, nějakým záludným způsobem přimět ho ke koupi zboží, které je podřadné kvality a které případně zákazník ani nepotřebuje. Ideálem konkurence byla soutěživost v nabídce výrobků i služeb, neviditelná ruka trhu měla zaručit, že kvalita zvítězí nad šmejdem. To už dnes platí jen vyjímečně. Nu, kdo se mnou v tomto nesouhlasí, ať se mne pokusí přesvědčit, že Coca Cola je nejlepší nápoj a McDonaldovy karbanátky v bílé housce jsou nejblahodárnější potravou, tyto dva produkty patří totiž mezi komerčně nejúspěšnější na současném „svobodném“ trhu.

Překotně vyvíjející se technologie vytvořila zcela nové prostředí společensko-ekonomické formace společnosti. Nejen vysoce produktivní technologie a automatizace, ale i komunikační globalizace změnily parametry kapitalistického podnikání k nepoznání. Možná by bylo vhodnější mluvit o systému post-kapitalistickém. Jedním z velmi účinných činitelů kapitalistického rozvoje byla burza, významný to investiční nástroj. První burza byla založena v Antverpách roku 1531. Původní koncept burzy byl vskutku ekonomicky prospěšný. Vysvětleme si to zjednodušeně příkladem. Dostanete nějaký báječný nápad, který by mohl prospět mnoha lidem, vymyslíte třeba pojízdné křeslo. Nápad sám však neprospěje nikomu, je nutno ho realizovat, tedy vyrábět. K tomu ale nemáte finanční prostředky, tedy kapitál. Můžete si vypůjčit peníze z banky, pokud se ale výroba nerozjede podle plánu, což se často stává, banka vyžádá splátku ve stanoveném termínu a prodá vám klidně i střechu nad hlavou. Potom můžete se svým nápadem spát pod mostem. Je tu ale i jiná možnost. Svému nápadu věříte a promluvíte o něm s přáteli, přesvědčíte je, aby do vašeho podniku investovali své úspory. Když se projekt rozjede dobře a včas, tak je to prospěšné každému, jestliže se ale opozdí, tak přátelům nezbývá než zachovat trpělivost. Nu a jakmile se to křeslo rozjede i obchodně, investoři dostávají dividendy, tedy podíly ze zisku, a jejich investiční podíl narůstá v ceně. Podíly může potom nakupovat kdokoliv, nejen vaši přátelé. Pravda, platí tu princip, že peníze dělají peníze a investoři přicházejí k penězům bezpracně. Vložili však do podniku riziko, o svoje úspory mohli snadno přijít a to se také občas stává. Bez kapitálu bylo by těžko nějaké podnikání nastartovat. Tento jednoduchý investiční plán dobře fungoval a vděčíme mu za mnohá zlepšení kvality našeho života. Jenže svět se nezastavil a burza prošla mnohými úpravami, až se z ní stalo jakési kasíno. Dnes pohyb na burze neovlivňuje ekonomický stav té které komerční společnosti, pohyb na burze je hnán především dvěma faktory – chamtivostí a strachem. Koupíte si kupříkladu podíly v nějaké telekomunikační společnosti, s firmou se neděje vůbec nic podezřelého, nějaký blbec ale nařídí okupaci Krymu, nikdo neví co se z toho může vyvinout, a burza padá, včetně mých podílů v Telefonice. Tohle je záležitost v podstatě iracionální a s ekonomií má málo co společného. Je to vlastně jakási parodie kapitalismu.

Ovšem největší problém kapitalistického systému hospodaření vidím v principu zisku. Z toho se totiž stalo všemocné božstvo moderní ekonomie. Nejenže ziskem se měří efektivnost, zisk se stal ústředním cílem konzumní společnosti. Aniž si toho většina lidí vůbec všimne, prahnutí po zisku se vkrádá i do našeho soukromého života. Výkonnost manažérů měří se dnes podle výsledného zisku. Uvedu příklad, který často používám. Říkávám, že zbohatnout dnes nelze prací, nejsnazší způsob jest vyloupit banku a to zevnitř, tedy stát se bankovním ředitelem. Hned po svém jmenování propustím čtvrtinu zaměstnanců a zbytek nechám pracovat o to horlivěji. Ani nemuknou, poněvadž rozpoznali, že mohu propustit zaměstnanců ještě více. A také zavedu nové nenápadné poplatky, které zákazníkům vysvětlím jako zlepšení našich služeb. Snadné! Zisky naší banky stoupnou, podílníci jsou náramně spokojeni a na příští Valné hromadě s chutí schválí návrh našeho předsednictva, aby můj plat byl zvýšen z dvaceti milionů dolarů ročně na třicet. Jaké to kouzlo moderního kapitalismu!!! Ne, nežertuji, znám takové případy z australské praxe.

Tohle je jen o penězích a mne ty miliony nezasloužených dolarů platů nikterak nevzrušují. Ve společnosti, kde se ujal vlády bůh Zisk, mne znepokojuje cosi jiného, totiž metamorfóza starého systému hodnot, který udržoval běh světa po tisíciletí. Já ještě pamatuji doby, kdy škola sloužila k učení, nemocnice byla zaměřena na uzdravování pacientů, posláním pekárny bylo péct chutný a zdravý chléb. Atd. Talentovaní a pracovití podnikatelé zdárně prospívali, lenoši a lajdáci časem vypadli ze hry. Ano, takový byl princip kapitalismu. Dnes nám vládnou nadnárodní korporace, které sice zvenčí zdají se být kapitalistické, ale v mnohém se silně podobají nechvalným socialistickým molochům. A nejvíce mne znepokojuje, že princip zisku nahradil tradiční pojetí hodnot. Dnes je dobré to, co vydělává velké peníze. V takovémto světě nelze se potom divit, že korupce se stala běžnou praktikou, která je už bezmála přijímána jako samozřejmost. Tady i tam! Vytrácí se zkoumání hodnot podle jejich životadárnosti; konzumní hodnocení stojí na míře zisku. V supermarketech nabízí se spotřebitelům potraviny zdraví škodlivé, ovšem velmi profitabilní. Dětem a mladým lidem vnucuje se hudba a pop kultura dekadentní a škodlivá, ale na veřejnost není propuštěn kritický hlas. Ovlivňuje se tak myšlení lidí a vydělávají se na tom obrovské peníze. Nemohu se ubránit dojmu, že nás moderní kapitalismus zahnal do záhubné uličky. Co s tím???

Nelibuji si ve škarohlídství, tedy nejsem ze zásady skeptik, jen se snažím být realistou a vidět svět takový jakým je. Ten hodnotový rozklad moderních společností je očividný a nejsem sám, kdo si toho všímá. Mne se to až tak moc netýká, žiji uprostřed přírody na břehu Pacifického oceánu a za pár let do toho oceánu budu pohřben, jak stojí v mojí závěti. Mám však malé vnoučky, rozjímám tedy o jejich životě. Lze napravit svět, lze změnit života běh? Pochybuji o tom. Možné by to bylo, tedy změnou kultury, návratem k univerzálním hodnotám. Když tak pozoruji jak nesmyslně se lidé po světě hlava nehlava mlátí, jak protestují a neví proti čemu, jak usilují o něco o čem nic neví, tak je mi jasno, že rozumovou cestou se to podařit nemůže. Vývoj neodvratně směřuje ku svému cíli, tedy zmaru. Ano, katastrofa je osvědčená lekce z které jsou lidé schopni se poučit. A to vždy, když už je pozdě. Můžeme však reagovat na stav světa individuálně. Bez ohledu na okolnosti jeden každý z nás může najít svůj způsob života, tedy žít smysluplně a nenechat se šálit přeludy konzumního světa. Dá se tu ještě mluvit o kapitalismu? Tím si nejsem jist. Svobodná a kultivovaná společnost je však nezbytná pro zdárnou budoucnost. Jsem stoupence svobodného soukromého podnikání.

Jaroslav Kovaříček, Laurieton, psáno r. 2014 pro nový Polygon.

Autor: Jaroslav Kovaříček | pátek 31.3.2017 13:12 | karma článku: 9.52 | přečteno: 409x

Další články blogera

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o komunismu a komunistech.

"Strašidlo bloudí Evropou — strašidlo komunismu.” Tak pravili Marx a Engels úvodem svého spisku „Komunistický manifest“, který vydali v roce 1848. A měli pravdu.

3.6.2017 v 13:02 | Karma článku: 25.08 | Přečteno: 750 | Diskuse

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o poezii.

Před pár lety přišel za mnou jeden starší muž a požádal mne zdali bych mu nemohl natočit album jeho poezie. Ten nápad dostal při poslechu mého rozhlasového pořadu poezie japonského básníka Bašó.

28.5.2017 v 5:37 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 98 | Diskuse

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o stáří.

Stáří je záležitost, která za zamyšlení stojí. I když nám to téma nepřipadá zrovna radostné, je to proces k životu náležející; pokud tedy máme to štěstí se stáří dožít.

16.5.2017 v 14:48 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 412 | Diskuse

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o sexu.

Aby nedošlo ku zbytečnému nedorozumění musím předeslat, že pokud čtenář očekává nějaké lechtivé povídání bude zklamán. Sex je totiž složité téma, které nelze brát na lehkou váhu a proto stojí za zamyšlení.

20.4.2017 v 8:16 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 334 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel Strunz

Modré – nebo světlé zítřky? Díl první: Quo vadis, Evropská unie?

Odpověď vystřelím hned na začátku: EU směřuje nezadržitelně k federaci. Juncker, Mackron, Merkelová - všechny hlavní postavy Evropské unie vyjadřují totéž, jen možná trochu jinými slovy.

18.10.2017 v 23:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 |

Jan Lunga

Jsou odvody na zdravotní a sociální pojištění pro firmy nějakým trestem?

Některé strany mají ve svých programech návrh na snížení odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Je to sice pěkné, ale málo reálné, ale hlavně pro to není důvod.

18.10.2017 v 23:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vojtěch Halamíček

Skutečně svobodné volby

Už víte, koho budete volit? Ne, neptám se Vás na jméno politické strany, hnutí nebo konrétního lídra.

18.10.2017 v 22:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 |

Bohumír Šimek

Nemáme a nedáme

Nemáme peníze na zdravotní péči. Stát je odmítá přidat a občan je přidat nesmí. Na beton a na přístroje v nemocnicích je peněz dost. K čemu nám budou přístroje bez lékařů a bez sester?

18.10.2017 v 22:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Hana Daňková

Nebezpečný kruhový objezd.

Že by dobrá zpráva pro hledače kovů? Naleznete-li vzácnost, můžete ji komukoliv prodat, a nejlépe do zahraničí, tam si toho na rozdíl od nás váží

18.10.2017 v 22:10 | Karma článku: 7.72 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 345

musicolog, hudební filosof, autor a básník, skladatel hudby pro psy a hudby léčivé, profesionálně působil jako rozhlasový hlasatel a režisér v australské společnosti ABC.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.