Rozjímání o sexu.

Aby nedošlo ku zbytečnému nedorozumění musím předeslat, že pokud čtenář očekává nějaké lechtivé povídání bude zklamán. Sex je totiž složité téma, které nelze brát na lehkou váhu a proto stojí za zamyšlení.

Situaci komplikuje skutečnost, že to slovo má několik významů a je mi též záhadou proč nemá čeština pro to slovo adekvátní překlad. Pokud se tedy sexu týče, ani jazyk v tom nemá jasno. A aby bylo jasno myslím tím jazykem řeč, čili mluvu! V některých situacích, třeba na formulářích, překládá se sex jako pohlaví; vskutku podivné to slovo! Ovšem pohlaví je také někdy zastoupeno slovem přirození. Kdo jen na tohle přišel! Při rození vystartujeme na svět přece se vším, s hlavou, s celým tělem. Jak patrno, rozjímání o sexu nebude řeč snadná. Jsou lidé, kteří se o sexu bojí promluvit, jiní zase toho o sexu namluví až nepříjemně moc. Jedna věc je však nepochybně jistá – nebýt sexu, nebyl by tu ani jeden z nás.

Běžně se má za to, že existují pouze dvě varianty sexu jako pohlaví, kterému se také říká gender. Ne vždy a všude. V mluvnici třeba rozeznáváme genderové varianty tři – rod mužský, ženský a střední. U lidí předpokládáme pohlaví dvě, ženské a mužské. Znám však i lidi, kteří se jeví jako bezpohlavní bez ohledu na to kterého pohlaví jsou. Nedávno jsem zjistil, že z hlediska legálního existují pohlaví tři – on, ona a ono. V dubnu 2014 dospěl australský Nejvyšší soud k závěru, že vedle pohlaví mužského a ženského existuje i pohlaví neutrální v případě stvoření jménem Norrie, které používá pouze jedno jméno. Norrie se narodil jako chlapeček, ale necítil se tak, proto si v roce 1989 nechal udělat sex měnící operaci, ale ani potom se Norris jako žena necítila. Takže dnes není ani on, ani ona, ale ono. Dlužno dodat, že Norris je známé aktivistko (nikoliv tedy aktivista či aktivistka) a boj o legální uznání svého neutrálního sexu vedlo čtyři roky. Norris se cítilo být velmi diskriminováno tím, že onomu byly předkládány všelijaké oficiální dokumenty k vyplnění, kde existovala volba pouze dvou pohlaví. Jaká to urážlivá nehoráznost! Rozhodnutí Nejvyššího soudu uvítalo nejen Norris, ale i komisař pro lidská práva Tim Wilson. Místní zástupce Amnesty International prohlásil, že i on rozhodnutí soudu vítá, ale ještě mnohem více v tomto směru potřebuje být uděláno. Nevím, zdali moudří mužové a ženy od Nejvyššího soudu učinili také legální rozhodnutí, na který záchod může Norris chodit, či v případě odsouzení do které části věznice ono poslat. Vypadá to, že bude nutno budovat nové záchody a věznice. Zahlédl jsem Norris v televizi a měl jsem také dojem, že to není ani žena ani muž. Chválabohu, kdo by s tím mohl žít? Tak vidíte, že sex je téma nesnadné a náročné, jak už jsem předeslal. Není to ale téma nudné.

Nejdůležitější funkcí sexu jest tvořit nový život a udržovat tak kontinuitu rodu. Sexuální životodárná činnost spočívá ve spojení dvou jedinců opačného pohlaví, kteří si vymění dvě odlišné buňky a namíchají tak nový genetický koktail. Takto se jeví sex z pohledu čistě biologického. Jak vznikl na této planetě život, a tím pádem i jeho hnací motor sex, nikdo přesně neví. Vědci mají sice různé hypotézy, ty nám jsou však houby platné, beztak je časem zase jiný vědec vyvrátí a vymyslí si jiné. Zůstává tu stará nezodpověditelná otázka: Co bylo dříve, slepice či vejce? Když bádáme hlouběji s údivem zjišťujeme, že ne všechny organismy potřebují k rozmnožování sex. Například bakterie, prastaré jednobuněčné organismy, se rozmnožují binárním dělením, kdy se jedna buňka rozdělí na dvě identické buňky. Jak jednoduché, množení bez chtíče či romantických pobláznění. Škoda, že u toho nezůstalo, mnohých starostí byli bychom ušetřeni. Jenže asexuální množení nemá vývojovou tendenci, může být toliko repeticí toho samého. Teprve spojením dvou odlišných genetických hodnot může vzniknout nová kvalita. To vidíme kolem sebe, i kdybyste měli deset dětí, každé bude jiné (s výjimkou jednobuněčných dvojčat.) Pokud by tedy příroda zůstala při nepohlavním množení, nebyli bychom tu my. Chvála budiž proto sexu. Jsou tu i lidé, kteří věří, že život byl stvořen Bohem. Tu víru nikomu brát nebudu, jen připodotknu, že se to tomu vševědoucímu a všemohoucímu moc nepovedlo. Sex jako rozmnožovací nástroj pěkně lidstvu hlavu zamotával, zamotává a zamotávat bude.

Aby situace byla ještě komplikovanější můžeme nahlížet na sex z různých hledisek – biologického, fyzického, psychologického, mravního, ekonomického i společenského. Nebudeme tu procházet všemi těmito kategoriemi, hlava by nás z toho brněla.

Podle některých psychologů je sex jedním z dvou základních pudů, ovlivňujících lidský život – libido a morbido. Libido je půd životadárný, tedy nezbytný a sociálně kladný. Obvykle se má za to, že sex je spojen s láskou, kdyby ale platila rovnice čím více sexu tím více lásky tak by stará prostitutka musela být plna lásky, ona je však spíše plna venerických chorob. Také existuje koncept lásky platonické, té je však více v románech než v životě reálném, jak všichni dobře víme. Láska, aniž by kdo kromě pošetilých básníků přesně věděl co to vlastně je, obohacuje prožívání života. Ne každá láska je podstaty sexuální, například láska mateřská. Víme ale o čem je tu řeč. Nebýt onoho pudového nutkání, nebýt rozkoše sexuálně vybuzené, kolik manželství by bylo uzavřeno? Jistě, milostné romance by vznikaly, ale jen v románech a písních. To už tak příroda zařídila, že za vidinou chvilkového potěšení skryla nezbytnost plodit děti a starat se o ně. Je zde patrný rozdíl mezi mužem a ženou, mateřství jeví se být touhou každé skutečné ženy, i když jí přináší mnohé nesnáze jako nepohodlné těhotenství a bolestný porod. Ne všichni muži po potomcích tak silně touží, jim vyhovuje především ta příjemná činnost dítě tvořit. Někteří se toho potom tak zaleknou, že ze vztahu utečou. To ženy mohou Celá ta záležitost sexu a rozmnožování je iracionální až mystická, mnohé jevy se nedají rozumově vysvětlit. Proč například jsou k sobě někteří jedinci přitahováni a jiní ne? Je to věc výchovy, vkusu, předsudků a kdoví čeho ještě? Anebo je to kouzlo přírodních zákonů, které zajišťují aby se pokud možno vhodné geny kombinovaly? Každý den se potkáváme se spoustou lidí, ale jednoho dne bum prásk! A je tu láska na první pohled. Jaká to záhada! A je tu věc ještě záhadnější. Znám rodiny, kde mají pět synů a žádnou dceru, jinde zase třeba tři dcery a jednoho syna. Celkově však zůstává poměr rodících se dětí v přibližně rovnoměrné proporci. Kdo tohle řídí a jak?

Sex a etika. Některé náboženské systémy sex omezují, dokonce ho považují za činnost hříšnou. Nedá se říci, že by křesťanství mělo k sexu vztah vstřícný. Na prvním místě stojí množení, teprve potom nějaké to těšení. A žádný sex před manželstvím. Nechce-li se křesťan ocitnout v pekle musí být co se sexu týče velmi opatrný. Při tom Kristus byl dítě nemanželské, zrozen z neprovdané panny. Ale o tom tu raději nerozmlouvejme bychom nepopudili. V islámu je to ještě horší, tedy pokud se pozemského života týče. Ač Korán tvrdí, že Alláh je spravedlivý a smilovný, jeho tresty jsou přísné. Za soulož před svatbou je dívka odsouzena k trestu smrti ukamenováním, i kdyby byla znásilněna. K mužům je Alláh přívětivější, hned zamhouří oko, i kdyby šlo o skutek mimořádně nemravný. A když zbožný muslim zabije pár infidelů odměnou jest mu v mohamedánském nebi každé ráno předloženo celé stádo panen. Kde ty panny berou ví jen Bůh či Alláh sám. Mít takovýto poměr k sexu může vskutku jen magor, nu a vidíte, jsou jich miliony. Já bych nemohl být muslimem už kvůli těm pannám, alespoň v nebi chci si trochu odpočinout. Buddhismus nemá se sexem problémy, hřích to není. Buddha ale varoval před takovými sexuálními praktikami, které přináší problémy a vedou k soužení. Buddha nic nezakazuje, jen buď doporučuje nebo varuje. Jsou i jiná náboženství, která užívají sexuální aktivitu jako součást svých rituálů. K těm bych třeba i konvertoval, kdybych byl ale o hodně mladší.

Sex ve své složitosti vedle množení a potěšování je zdrojem i mnoha problémů zdravotních, mentálních a společenských. Některé oblasti jsou rozporuplné a sporné. Na rozdíl od svatých otců nevidím například nic závadného na sexu před manželstvím. Najdou se i situace, kdy je možno obhájit sex mimo manželství, i když doporučovat to nebylo by vhodné.

Sex jako projev pudový dovede snadno ovládat lidskou mysl a chování. Proto je vydatně využíván, ba nebojím se říci zneužíván, komerčně, především v oblasti reklamy. Vidíme čím dál tím více nahotinky v novinách, časopisech, televizi a leckde jinde. Když těm dívkám a paním nevadí za nějaký ten peníz se svléknout, nu budiž, spíše je mi líto oněch mládenců i chlapů, kteří tu návnadu spolknou aniž by se vnad dotkli. Jiné je to, pokud jsou ženy k takové činnosti převedeni násilně a tak hrubě vykořisťovány. To je další smutná kapitola sexu.

Sex má i výrazné zřetele společenské. Řeklo by se, že státu není nic do toho co dělají lidé doma ve svém soukromí, ale ono je. Zákonodárci i jiní vlivní činitelé se problematikou sexu zabývají a vydávají všelijaké zákazy i příkazy. Někde je to žádoucí, ba přímo nezbytné, třeba když jde o ochranu dětí nebo sociálně znevýhodněných jedinců. Někdy jsou ta pravidla silně subjektivní, či poplatná pomíjivým trendům. Nevím jak se s přírodními zákony srovná takové právo první noci. Nejčastěji se tyto regulace týkají oblastí sexu nestandardního, jako je homosexualita, pornografie nebo prostituce. V jedné zemi jsou takové činnosti zákonem povoleny, případně tolerovány, v jiné zemi za ně hrozí tresty až i smrtelné. Tohle je tedy sféra otevřená k diskusi i přemítání. Bývaly doby, kdy homosexualita byla i v liberálních zemích trestná, dnes je státními institucemi leckde i podporovaná, ne-li přímo propagovaná. Ve státě Jižní Austrálie vypracovali speciální odborníci program sexuální výchovy, kde doporučovali mládeži vyzkoušet různé sexuální orientace, aby zjistili svoji pravou sexuální podstatu. Vyvolalo to silnou reakci rodičů a program byl zastaven. Když mne bude nějaký homosexuál obtěžovat a já ho pošlu do..., ne, ne, tam ne, třeba někam jinam, tak já budu obviněn z homofóbie. Názory lidí se v tomto směru liší, ale stát se o sexuální toleranci někdy stará až příliš. Je homosexualita proti přírodě? Různé formy sexuálního chování mezi jedinci stejného pohlaví se v přírodě běžně vyskytují, třeba mezi opicemi, hlavně u goril, ale i žirafami, delfíny a mnohými ptáky. I když se o homosexualitě mluví i píše dnes hojně, nedozvídáme se z čeho pramení. Já jsem dospěl k názoru, že jsou dva typy homosexuální orientace, jeden je poruchou fyziologickou, tedy hormonální imbalancí v útlém dětství, ten druhý je následkem daného prostředí, například ve vězení, kde muži a ženy žijí odděleně. Jakmile ale tato nenormální situace skončí, vrací se jedinci zpravidla zpět ku své základní orientaci. Poslední dobou jeví se být homosexuální tendence módou. Jedna moje kolegyně, která jak vím je silně heterosexuální, mi prozradila, že několik feministek v naší organisaci se ji snažilo přesvědčit o kráse lesbického sexu. Některé z těch žen byly vdané a měly děti. Lesbická orientace jako módní trend. Ta první kategorie by měla být společností akceptována. S druhou je to trochu problematičtější, zde se názory mohou rozcházet.

Pokud se mne týče souhlasím s jistou lady (tedy anglickou dámou), na jejíž jméno si nemohu právě vzpomenout, která prohlásila: „Mně homosexuálové nevadí, pokud to provozují doma a ne na ulici, kde by nám tím mohli plašit koně.“ Řekněme to i jinak. Sexuální orientace je každého osobní věc za předpokladu, že tím nikoho neobtěžuje. A možná z hlediska přírodního je homosexualita opodstatněná, v přírodě se někdy vyskytne takové chování v situacích přemnožení. Na naší populačně explozivní planetě mohla by tedy homosexualita hrát i roli pozitivní. Problém ale vidím v tom, že homosexuálové jsou často lidé kultivovaní a talentovaní, jejichž genetické dědictví by bylo vítané. Nejvíce se množí lidé, u kterých to zrovna vítané být nemusí.

Jinou otázkou, dnes často diskutovanou, jest manželství jedinců stejného sexu. Nejprve by si ale každý diskutující měl ujasnit, k čemu má manželství sloužit. A jde-li o založení rodiny, záhodno si přesně ujasnit co vlastně rodinou míníme, jaké je její poslání. Jisté je, že homosexuální či lesbický vztah děti na svět nepřivádí. To je téma na přemítání.

Pornografie je také záležitostí velmi kontroverzní. Byly doby, kdy byla zakázaná a ani dnes není její šíření povoleno v mnoha zemích. Je nesnadné, ne-li nemožné, určit přesně co pornografie jest, v posuzování bývá často zaměňována s erotickým uměním. Mezi těmito dvěma kategoriemi vskutku přesná hranice neexistuje. Za pornografii považuje se znázorňování pohlavních částí těla nebo sexuálních činnosti, které nemá žádných uměleckých či etických zřetelů, slouží především k vybuzování sexuálních pudů. Je to tedy záležitost v podstatě primitivní, užívající toliko první signální soustavy. Slovo pornografie objevilo se poměrně nedávno, první použití lze nalézt v anglickém zákoně „Obscene Publications Act“, vydaném roku 1857. Potom následovala doba viktoriánská, po mnoha stránkách úspěšná, ve věci sexu však nevesele ostýchavá. Ženy byly považovány za „slabé pohlaví“ a očekávala se od nich pasivita i v životě sexuálním. Matky radily dcerám, aby o svatební noci zalehly, oči zavřely a vyhověly mužovu chtíči. Ještě v roce 1912 napsala lady Hilingdon ve svém deníčku: „Když před svojí ložnicí slyším kroky svého muže, lehnu na postel, roztáhnu nohy a myslím na Anglii.“ Někdy se tato rada připisuje královně Viktorii, což jest mylné. Tato královna milovala svého muže a nepochybně vášnivě, jak naznačuje jejich devět dětí. Dle obecného mínění té doby, ženám nepříslušelo se prožívat orgasmus. Tento sexuální postoj poznamenal anglosaský svět na další generace. Proto v těch končinách vypukla ne příliš zdařená sexuální revoluce a pornografie se zde rozmohla do děsivých rozměrů. A kde jinde by se mohl zrodit feminismus? Pornografií zdá se být svět v moderní době zaplavován. Ještě v padesátých létech minulého století platilo v Hollywoodu omezení polibku na plátně jen na několik vteřin. Dnes se bezmála v každém druhém filmu vydatně souloží jako by se nechumelilo. Četl jsem kdesi, že Internet je zadarmo proto, že je placen pornografickou propagací. Tak jsem si udělal malý průzkum a překvapilo mne kolik tohoto materiálu tam je. Nešel jsem tak daleko, že bych za přístup platil, jak to většina těch stránek požaduje, ale i tak byl bezplatný přístup až zarážející. A k takovým stránkám dostanou se snadno nejen pubertální mladíci, ale i děti. O tom, jaký dopad má pornografie na dětskou duši vedou se stále odborné spory, já mám svůj názor už vyhraněný. Velice mne udivuje, že i přátelé, které jsem pokládal lidi kultivované s vyhraněným vkusem, mi přeposílávají sexuální materiály až nechutné povahy; oni to snad považují za normální či přijatelné. Tak jim takové zásilky musím zakazovat, neshledávám na těch fotografiích nic líbezného či inspirujícího, hlavně mi vadí ten vulgární přístup k ženám. Ano, pokud se sexu týče, jsou někteří muži hovádka a ještě ze sebe dělají frajery. Nedávno jsem se s tímto vypořádal tak, že jsem napsal: „Milý E...., vracím ti zde v příloze zásilku, kterou jsi mi jistě poslal nějakým omylem. Prohlédl jsem si pár těch obrázků a usoudil, že jsi to chtěl poslat nějakému svému příteli, který je zřejmě gynekologem-samoukem.“ Fungovalo to, už jsem z té adresy nic podobného nedostal.

Pradávnou tradici má erotické umění. Malby toho druhu našly se i v pradávných jeskyních. Známá je indická učebnice milování Kama Sutra, která vznikala mezi 4. stoletím p.n.l. a 2. stoletím n.l. Badatelé se domnívají, že konečnou podobu té knize dal mnich Vátsjájana. Není to kniha jen o sexu, pojednává též o rodinném životě a společenské morálce vůbec. Sex je zde chápán nejen jako prostředek k plození dětí ale též co by způsob, jak uspokojit základní lidské potřeby. Jiným známým příkladem erotického umění je soubor chrámů u indického městečka Khajuraho, toto je názorná učebnice sexu vytesaná v kameni. Když jsem ty nespočetné a roztodivné pozice prohlížel, hlava se mi z toho točila, některé jsou doslovně krkolomné.

I erotické umění podnítí často sexuální vzrušení, hlavním jeho zřetelem je působení estetické. Nahá těla byla zobrazována mnoha velkými umělci a pohled na ně působí lahodným dojmem. Vzpomínám, jak kdysi na Bali sjížděl jsem v horách divokou říčku a v jednom úseku spatřil jsem pod vodopádem se sprchující mladou dívku. Kromě své krásy neměla na sobě nic, voda se rozstřikovala kol jejího snědého těla a byl na ni líbivý pohled. Bylo jasné, že stvořitel je tím nejlepším sochařem ze všech umělců. V tropických zemích není obnažování těla nikterak vzácné, pokud to místní kultura připouští. Takže v zemích mohamedánských něco takového neočekávejte. Bráno čistě z uměleckého, tedy estetického hlediska, je především ženské tělo vskutku tvarem obdivuhodným. V zájmu pravdivosti nutno dodat, že ne každé ženské tělo. Spatřil jsem ve městě nedávno dámu tak korpulentní, že kdyby i třeba takovému Rubensovi seděla modelem, měl by materiálu na tři akty a došly by mu oleje.

Základním kriteriem nazírání sexu by měla být především jeho funkce, tedy role životadárná a starající se o zachování rodu. V moderní době po tzv. sexuální revoluci, je sex mnohými chápán jako činnost rekreační a hrozí tu citové ochuzení až umrtvení. K tomu vydatně přispívá i komercializace sexu. Namísto intimní komunikace mezi dvěma jedinci nastupuje vztah ryze finanční. Někdo za ty peníze používá tělo druhého člověka k soběstřednému ukájení chtíče a druhá strana za ty peníze a za tím účelem své tělo dává k mání. Nevím kdo přišel na úsloví, že prostituce je nejstarší řemeslo, považuji to však za rčení scestné, jakoby na omluvu vymyšlené. Nebo, že by snad v té době vzniklo přísloví o řemesle, které má zlaté dno? Jsou situace, kdy prostituce plní potřebnou společenskou funkci. Viděl jsem kdysi zajímavý rozhovor s jednou starší sexuální pracovnicí z Melbourne a její zkušenosti mne zaujaly. Mluvila o klientech, kteří mají k sexu omezený či žádný přístup, ale i o stránkách psychologických, kdy se zákazník může dle libosti vypovídat. Připadalo mi smutné, že v moderní blahobytné společnosti je hodně lidí osamocených a používají prostitutky k tomu aby si mohli i slovně ulevit.

Oblast sexu je tedy rozsáhlá a komplexní. Zde jsem se dotkl jen několika témat k zamyšlení. Nebylo mým úmyslem psát nějaké evangelium sexu či nabízet definitivní řešení, ona totiž ani neexistují. Sex hraje důležitou roli v životě osobním i společenském , proto je záhodno se nad jeho problematikou zamýšlet, zbavovat se předsudků a pověr; hledat formy sexu, které jsou důstojné, etické a vhodné pro kultivovanou společnost. Musí být ovšem reálné a odpovídat přirozeným potřebám člověka. Z historie víme, že dostane-li se sex do stádia dekadence, bývá to zpravidla příznak rozpadající se společnosti.

Jaroslav Kovaříček, Laurieton

Psáno pro novýPolygon