Rozjímání o komunismu a komunistech.

3. 06. 2017 13:02:13
"Strašidlo bloudí Evropou — strašidlo komunismu.” Tak pravili Marx a Engels úvodem svého spisku „Komunistický manifest“, který vydali v roce 1848. A měli pravdu.

To strašidlo bylo povahy velmi kruté a zničilo životy milionům nevinných lidí. Je s podivem, že jedna z nejzhoubnějších ideologií v historii bloudí i nadále nejen Evropou, ale celým světem. Marxovy komunistické ideály zahubily miliony lidí také v Asii, Africe i Jižní Americe. Ničí, a jak se jeví, budou ničit i nadále. Jak je to možné? Copak lidé ztratili soudnost a nejsou schopni proti tak bludnému zlu rázně vystoupit?

Komunistická myšlenka je prastarého původu. Na počátku bylo docela nevinné latinské slovo – communis, což znamená společný. Již v dobách společnosti prvobytně pospolné žili lidé v družinách, které jevily prvky komunistického soužití. Nebylo to dáno nějakou ideologií, nýbrž nezbytností spolupracovat za podmínek primitivní existence v zájmu přežití. Následovaly další formy komunálního soužití; těch komun nejrůznějších typů bylo nepřeberně a zpravidla končívaly nezdarem. I když byly často stavěny na základě šlechetných ideálů, dříve či později se ukázalo, že lidská psychika funguje způsoby nevyzpytatelnými a cudnou šlechetnost málokterý jedinec vydrží provozovat dostatečně dlouho. A protože člověk je tvor nepoučitelný, všelijaké komuny vznikaly a vznikají i v novověku. Jejich ideologie jsou roztodivné, někdy je to scientologie, nebo Sufismus, jindy zase fundamentální křesťanství nebo politické doktríny. Koncem 19. století vyplulo asi 220 australských socialistů ze sydneyského přístavu a dorazili do divoké džungle v Paraguayi, kde založili komunu Nová Austrálie. Jejich vůdcem byl socialistický novinář William Lane, který svým následovníkům nasliboval ráj na zemi. Mezi jeho stoupence patřili většinou nezaměstnaní zemědělští dělníci, kterým se ale rychle znelíbilo, že v tom jejich socialistickém ráji chtěl po nich Lane aby pracovali těžce a zadarmo. A když ještě onen nadšený socialista zakázal mužům požívání alkoholických nápojů a družení se s místními ženami, skončil tento socialistický sen nevyhnutelným rozpadem. Upřímně přiznám, že by mi nevadilo, kdyby i dnes australští socialisté dobrovolně mizeli v džunglích Paraguaye. V šedesátých letech to bylo hnutí hippies, kteří si libovali žít v komunách. Jako motivace byla často uváděna reakce na vznikající konzumní a byrokratickou společnost, přitažlivější možná ale byla praktika volného sexu a obliba marihuany. Pokud vím, tak žádné z těchto alternativních komunistických hnutí nevytvořilo praktický a spolehlivý model pro žití ve složitých podmínkách soudobého světa. Byly to pouze snahy o únik, končící tak či onak nezdarem.

Někteří sociální historikové spatřují kořeny komunistických ideálů už v Platonově spisu Ústava, ve kterém filosof popisuje model beztřídní společnosti, kde si lidé dělí vše co mají. Podobné myšlénky hlásal v šestém století v Persii náboženský vůdce Mazdak, který je považován za praotce socialistů. Významnou renesanční osobností, nastiňující filosofii komunismu, byl anglický myslitel a státník Thomas More (1478-1535.) Ve svém nejznámějším díle Utopia líčí idealistické poměry na fiktivním ostrově, kde lidé žijí šťastně a v hojnosti, společně pracujíce a o vše se dělíce. Krásný to sice ideál, ovšem jen na ostrově Utopie, jehož jméno přeloženo z řečtiny znamená nikde.

Přiznám, že byly doby, kdy i já jsem shledal komunismus přitažlivým. Komunistická myšlenka se totiž velice líbila nám, chlapcům v pubertálním věku. Tu inspiraci jsme nezískali z nějakého politického školení, nýbrž z hodin dějepisu, kde jsme se dozvídali o komunistické sektě Adamitů. Ti chodili zásadně nazí a provozovali volný sex. Tenkráte nám ve škole ale neprozradili, že se v Klokotech u Tábora postupně prosadila mezi Adamity homosexualita, to by naše nadšení pro komunismus rychle ochladlo. Nám se hlavně zamlouvalo, že v komunistické obci lidé se dělí i o manželky. Pochopitelně, my jsme tou dobou manželky neměli a ti co je měli, nebyli zase touto komunistickou ideou projevitelně nadšeni. A to dokonce ani ti mužové, kteří komunisty byli kovanými. Dlužno dodat, že jejich ženy většinou nejevily se býti k takovému dělení svůdně lákavé. Takže naše komunistické touhy zůstaly jen na úrovni platonické, beztak od směrnic ÚV KSČ měly hodně daleko.

Ty komunistické myšlénky, tedy touha po rovnosti ve všech aspektech života, mají tedy pradávnou historii. Odkud se ale berou? Stačí přece, aby se kterýkoliv soudný člověk rozhlédl kolem sebe a vidí, že mezi lidmi není rovnosti, očividně panuje mezi nimi různorodost. Komunistické rovnostářství volá samo o sobě po vynuceném konformismu, tedy bezzásadové přizpůsobivosti se davu. Pokud se těch tisíců sekt, na komunistických ideálech živořících, týče nikterak mi nevadí za předpokladu, že se násilím nesnaží mne do svých sfér vtáhnout. Vskutku závažným, ba smrtelně nebezpečným, stal se ale komunismus moderní, také známý také jako marxismus, případně marx-leninismus.

Karl Marx se narodil roku 1818 v Trevíru do bohaté rabínské rodiny. Tradici porušil jeho otec Heinrich, který vystudoval práva a konvertoval k luterství. Marxovic rodina byla majetná a tedy nepochybně buržoazní. Karl studoval nejprve práva na universitě v Bonnu, kde se mimo jiné účastnil i souboje. Pro špatné studijní výsledky donutil ho otec přestoupit na universitu v Berlíně, roku 1841 promoval na universitě v Jeně. Zpočátku byl ovlivněn filosofií Hegelovou a také Feuerbachovou; když později přesídlil do Paříže, stal se socialistou. Tam se také seznámil s jiným německým socialistou Engelsem, který pocházel z bohaté rodiny, vlastnící textilní továrnu. To se Marxovi vyplatilo, neboť druh Engels ho později štědře podporoval z prostředků rodinného kapitálu. Tito dva apoštolové komunismu měli vskutku znamenitý kádrový původ. Marx se z politických důvodů musel v roce 1849 uchýlit do Anglie, kde strávil zbytek života. V Londýně vznikla Komunistická liga, ve které byli Marx i Engels vůdčími osobnostmi. Kdo navrhl termín „komunistický“ není známo, avšak proklatě se ujal. Marxova kritika nešvarů raného kapitalismu dá se pochopit, ostatně nebyl v tomto první ani poslední, je mi ale záhadou jak ale přišel na nesmyslný dialektický materialismus a zhoubnou teorii třídního boje. Někteří neznalí a naivní lidé se domnívají, že Marx byl toliko teoretikem a všechny ničemnosti marxismem napáchané byly jen špatné interpretace politických vůdců. Velký to omyl! Koncept diktatury proletariátu, jakožto první krok na cestě ku komunismu, přímo nabádal k revolučním činům, tedy násilí. Jak prokázal následující vývoj komunistického hnutí, násilí je činitel, bez kterého tento systém budovat nelze. Komunistická ideologie je svou podstatou násilná, nedemokratická, ba přímo antidemokratická. Tvrdí-li dnes někdo, že moderní komunistické strany se přeměnily ve strany demokratické, měl by takový člověk být neprodleně odvezen do ústavu pro choromyslné.

Fenomén novodobého komunismu skrývá v sobě mnoho záhad, které se mi nepodařilo objasnit. Tak například to, že ač komunistická ideologie vyvyšuje úlohu a hodnotu proletariátu, tedy třídy dělnické, jen mizivé procento dělníků se k ní vášnivě hlásí. Myšlenky marxismu spíše bují v hlavách intelektuálů.

Můj děda byl legionář, účastnil se bitvy u Zborova v červenci roku 1917, takže o tři měsíce později zažil v Rusku i bolševickou říjnovou revoluci. O svých zážitcích a o poměrech v Rusku mi děda vyprávěl před spaním, namísto nějakých strašidelných pohádek. Byla to velmi užitečná součást mé výchovy. Vycházeje z osobních zkušeností netrpěl děda iluzemi o kvalitách mocných slovanských bratří. Vážil si Masaryka, ale jednu vážnou výhradu k němu měl, že totiž nepustil legionářské hochy na bolševika. Říkal: „My jsme byli dobře organisovaná armáda, mohli jsme to tam od těch bolševiků vyčistit, a byl by pokoj.“ Jak víme, situace v Rusku byla tou dobou komplikovaná, až zmatečná. Bolševický komunismus se krutými prostředky prosadil a páchal zlo po většinu dvacátého století. Je mi vskutku záhadou, proč po tolika jasných průkazech zločinnosti marxistické ideologie nacházejí se na západních universitách a v akademických kruzích stále ještě marxisté. Můj děda pocházel ze skrovných poměrů, vypracoval se a koupil si malé hospodářství, to ale až po návratu z Ruska. Nebylo by překvapivé, kdyby tehdy uvěřil lákavým slibům bolševických propagátorů. Ač neměl akademického či jiného vyššího vzdělání prohlédl je hned v zárodku jejich panování. Měl to, co mnoha vzdělancům schází, totiž zdravý selský rozum a rovnou páteř. Mne jeho postoj udivoval a tak jsem se zeptal, jak ku svému náhledu dospěl. Odpověděl: „Pamatuj si, hochu, že komunisti byli, jsou a vždycky budou svoloč.“

Historie komunistického budování přesvědčivě dokládá, že násilí je neoddělitelnou složkou komunistického myšlení a panování. Ať se komunisté chopili moci kdekoliv na světě, vždy následovaly věznice, pracovní tábory a popravy. Dělo se tak zákonitě, bez ohledu na historické či kulturní tradice té které země. Komunisté likvidovaly miliony nevinných lidí v zaostalém Rusku, ale stejně krutě si počínali i v ekonomicky a společensky rozvinutém Československu. Ve stínu šibenic rodil se komunistický režim v Číně i na Kubě. Kambodžská společnost, mírumilovná a s hlubokými Buddhistickými tradicemi, stala se obětí komunistického předáka Pol Pota, který vystudoval v Paříži a z Evropy si kromě mizerných studijních výsledků přivezl i marxistické revoluční ideály. S několika kumpány podobného ražení, podařilo se mu zničit zemi neobyčejnou krutostí, nechal vyvraždil asi třetinu vlastního národa. U komunistů je pozoruhodná nejen jejich militantnost, ale i krutost ve které si libují. V tom předčili i německé národní socialisty. Živnou půdou marxismu je evidentně nenávist. To známe i z jejich silácké propagandy, že ano? Tvrdá pěst dělnické třídy, smrt třídním nepřátelům! Již v roce 1929 vykřikoval komunistický poslanec Klement Gottwald ve svém prvním projevu v Národním shromáždění: “My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk,"a rychle dodal: "A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ Českoslovenští demokraté měli tak možnost nahlédnout do útrob komunistického myšlení, měli být varováni, ale nebyli. Následky této naivity by nás tedy neměly udivovat.

Těch záhad, obklopujících marxistický komunismus, je nepřeberně. Komunisté ovládají dobře umění sebelítosti, neustále se cítí být ohroženi třídním nepřítelem. Pravdou však je, že nikdo nezlikvidoval tolik komunistů jako komunisté sami, tedy sami mezi sebou. Stalin nařídil zavraždit Trockého, Gottwald nechal popravit kamaráda v boji Slánského atd. Komunista Husák se sice za Slovenského státu párkrát do vězení podíval, ale pořádně byl zavřen až když se jeho partaj uchopila moci, v roce 1950 mu komunistická justice napařila trest doživotí, z kterého si odseděl 14 let v Leopoldově. Normální člověk by prokoukl a vystřízlivěl, kovaný komunista však setrval na svém, až hanebně skončil jako loutkový president sověty okupované vlasti. Další záhadou jest, že i přes napáchané krutosti a velehory mrtvol nevinných obětí, komunisté se většinou těší beztrestnosti. Jak je možné, že jim to vše tak snadno prochází? Nepozorný řidič může skončit ve vězení, sadistický komunistický bachař ale může skončit v parlamentu. V naší zemi komunisté uvěznili desítky tisíc nevinných lidí a tím poničili životy i jejich rodin. Kdo byl za tyto hanebnosti povolán k zodpovědnosti? Komunistická strana, ač oficiálně prohlášena za zločinnou a zavrženíhodnou organisaci, patří mezi nejsilnější strany v zemi a její poslanci sedí v parlamentě. Dokonce i v evropském! Z pohledu zdravého rozumu jeví se tato situace být chorobnou.

Jak tedy můžeme na komunisty nahlížet? Jsou jistě výjimky potvrzující pravidlo, troufnu si však vyslovit přesvědčení, že do komunistické strany může vstoupit jen hlupec nebo člověk darebný, v mnoha případech je to kombinace obou těchto nelibých vlastností. Do národnostního či náboženského prostředí se dítě rodí a v něm vyrůstá. Do komunistické strany vstupuje člověk již v dospělém věku a měl by si tedy zjistit, do jaké party se hodlá přidružit. V Čechách bylo členství v komunistické straně velmi rozšířeno, následky toho jsou patrné dodnes. Leckteří političtí oportunisté hájili se mazaným českým alibismem: „Kdepak, já komunista nejsem, já jsem jenom u nich!“ Rád bych věděl, zdali je ona zmíněná krutost podmíněna materialistickou nemorální ideologií, či zdali lidé se sklonem k sadismu jsou komunistickým učením přirozeně přitahováni. Jistě, mnohý soudruh bude se ohánět tím, že on nic, on nikomu vlas na hlavě nezkřivil. Jenže svým členstvím přibral si osobní zodpovědnost za všechny nepěknosti tím režimem napáchané. Svým podpisem na přihlášce stvrdil i svůj souhlas se vším, co komunistický systém představuje. Z toho se nelze mravně vykroutit. Lze pochopit mladého chlapce, dospívajícího v době Protektorátu, že po válce naivně vstoupil do komunistické strany. Pokud to byl člověk charakterní, jakmile prohlédl tak ze strany vystoupil. Je záhadou, že v první republice, demokratické a relativně prosperující, bylo mnoho intelektuálů marxisticky orientovaných. V KSČ byl i Jaroslav Seifert. V roce 1929 byla založena Levá fronta, v jejímž čele byli osobnosti jako Karel Teige, S.K. Neumann, Bedřich Václavek, Vladislav Vančura a jiní. Socialisticky se projevovali i Voskovec a Werich. Ale již roku 1924 do časopisu Přítomnost napsal prozíravý Karel Čapek svůj věhlasný článek „Proč nejsem komunistou?“ Mimo jiné v něm píše: size="11pt"„Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to plesnivá kůrka chudého nebo žranice pánů. Není už láska, nýbrž buď perverze bohatých, nebo proletářské plození dětí....... A tu mne někdy jímá hrůza, že se nemohu srozumět s komunismem. Chápu jeho ideály, ale nemohu pochopit jeho metodu. Někdy mi je, jako by mluvil cizí řečí a jako by jeho myšlení podléhalo jiným zákonům..... věří-li komunismus, že zastřelit člověka odzadu není zločin, pak je tu něco, čemu nemohu rozumět, třeba se mi to říká po česku; mám hrozný dojem chaosu a skutečnou úzkost, že takhle se nikdy nesmluvíme.“ size="11pt"Ano, Čapkova slova jsou platná stejně dnes jako tenkráte, škoda jen, že málo lidí je ochotno se takto zamyslet. Přežvýkávané mantry marxistických Nahlížím na komunistickou identitu ne jako na projev ideologický, spíše jako jev patologický. Jak třeba vysvětlit případy komunistů tzv reformních, kteří svůj boj po okupaci v srpnu 68 prohráli a ze strany byli vyloučeni. Oni však ze strany nevystoupili, takže sami v sobě komunisty zůstávají. Říkávalo se humorně: Bývalý komunista je něco jako bývalý černoch! Vysvětlit záhady marxistického komunismu stěží mohou politologové nebo historici, to je úkol vhodný pro psychology, ba ještě lépe pro psychiatry.

Závěrem chci však dodat, že některé ideály prapůvodního komunismu mají platnost i dnes. Kde je to jen možné měli bychom se dělit o zdroje, které jsou vyčerpatelné. Namísto žití v sobeckém osamocení lépe je žít v komunitách srdečných a vzájemně vstřícných. Takové koncepty nestavět však na bázi třídní nenávisti, ale v duchu lidské solidarity a milující laskavosti. Člověk jest tvor společenský, ze společnosti vyrůstá, také ji spoluvytváří a má k ní též mravní zodpovědnost. Takovéto hodnoty však v marxismu darmo hledat.

Jaroslav Kovaříček, Laurieton, psáno pro novýPolygon

Autor: Jaroslav Kovaříček | sobota 3.6.2017 13:02 | karma článku: 26.86 | přečteno: 852x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 71 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 78 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 37.25 | Přečteno: 852 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 33.36 | Přečteno: 3213 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 443

musicolog, hudební filosof, autor a básník, skladatel hudby pro psy a hudby léčivé, profesionálně působil jako rozhlasový hlasatel a režisér v australské společnosti ABC.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...