Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozjímání o obchodu a nakupování.

24. 01. 2017 5:27:30
Povídá pan Khon panu Roubíčkovi, když se náhodně setkají v kavárně: „Poslouchaj, Roubíček, měl bych pro ně vynikající obchodní příležitost, dva vagony svíček, a převelice levně.“

Pan Roubíček pochopitelně projeví zájem a že se hned jdou na ty svíčky podívat. Roubíček prohlíží a prohlíží, hlavou kroutí a povídá: „Poslouchaj, pane Khon, vědí oni, že ty svíčky nemají knoty?“ „Já vím,“ odvětí pan Khon, „ale řeknou mi upřímně – chtějí oni svítit nebo obchodovat?“

Tohle je velmi stará anekdota, pozvolna však ztrácí svůj vtipný náboj, na trhu se totiž čím dál tím více objevuje zboží podobného charakteru. V obchodech jsou nabízeny levné výrobky z Číny jejichž použitelnost jest mizivá. V prodejně Aldi koupil jsem si kupříkladu velmi levný mobilní telefon; mobily-debily nemám v oblibě, tak jsem jej chtěl jen pro případ, že někdo zavolá mně, pro tuto službu by mně jednoduchý levný přístroj vystačil. Jen jsem jej vybalil z krabice a vyzkoušel hned jsem zjistil, že přístroj nefunguje. V obchodě mi bez reptání peníze vrátili, ale přece jen ztratil jsem s tou transakcí cenný čas.

Obchodování je prastarou činností, která umožnila vznik civilizací a všeobecný rozvoj. Dávno před vynalezem peněz existoval směnný obchod, kde se vyměňovaly věci potřebné. Lovec kůží neměl sůl, tak přebytečné kůže vyměnil s někým, kdo kůže neměl, ale potřeboval, za sůl, které měl jeho obchodní partner nadbytek. Byl to obchod svou podstatou jednoduchý a dával smysl. Lidé tenkráte nehamounili; jistě, vyměnili si té soli trochu víc, aby měli do zásoby, ale nadbytečné hromady soli nekupili. Vážným problémem byla tu však tak zvaná dvojí shoda potřeb; lovec potřeboval najít nejen někoho kdo může poskytnout sůl, ale kdo také má zájem o kožešiny. Později byly proto používány různé druhy platidel, od mušlí až po vzácné kovy, které se staly neutrálními prostředky obchodních transakcí. Zde už bylo možno hromadit a koncept boháčů byl na světě. Způsoby obchodu se výrazně změnily vynálezem peněz, které se staly vhodným a praktickým zprostředkovatelem hodnot. Styl obchodních transakcí mění se rapidně v době moderní. Kardinální otázkou však zůstává: Co jest podstatou a posláním obchodu?

Jako malý chlapec chodil jsem s dědou nakupovat do krámku pana Křepeli. Krásně to tam vonělo kořením a pan Křepela nás uvítal „Čímpak mohu posloužit, pánové?“ Když jsme nakoupili dostal jsem bonbón, to prý „od cesty.“ To už je dávno. Když se moci chopili komunisté, krámek mu zavřeli a pana Křepelu také, inu byl to kapitalista. Soukromý obchod byl nahrazen socialistickou samoobsluhou Jednota. Tam už jsem bonbón nedostával, mohl jsem si ale vystát dlouhou frontu. Ano, nedostatek toho či onoho byl průvodním jevem socialistického plánovaného obchodu. Lidé sice nadávali, potichu, ale nic moc se s tím dělat nedalo. A ne všichni nad tím stavem bědovali. Popravdě nutno přiznat, že nedostatky zboží byly úrodnou půdou pro černý obchod a podnikaví šmelináři prodejem pod pultem a všelijakými úplatky snadno a rychle bohatli. To jsou ti, kterým se dnes stýská po zlatých komunistických časech. Podplácení a krádeže staly se samozřejmou součástí obchodního podnikání. Co je tedy smyslem obchodu? Poskytování tovarů a služeb anebo příležitost k bohatnutí?

Existují přemnohé formy obchodu, které se neustále mění pod vlivem měnících se podmínek a požadavků. Obchoduje se kdekoliv, nejen v krámech či nákupních střediscích, ale i v tržnicích a na tržištích, ve vlaku i doma, po telefonu či na Internetu, zkrátka všude, kde se potká zákazník s prodavačem. Překotný rozvoj moderní komunikační technologie změnil způsoby obchodování radikálně. I když těch způsobů je široká škála, na základě osobních zkušeností vypozoroval jsem dva základní typy, které ve světě obchodu převládají. Dal jsem jim pracovní názvy čínský a amerikánský. Doufám, že mi čtenář laskavě promine nezbytné zevšeobecnění a tedy i zjednodušení, ale kontury těch dvou způsobů lze přece jen snadno rozpoznat kdekoliv na světě.

Ten čínský způsob nemá co dělat s obchodními praktikami současné komunistické Číny, nýbrž je založen na konfuciánském myšlení a tradičních zvyklostech. Tak jsem to vypozoroval v jihovýchodní Asii, ale i v Austrálii. Číňané jsou talentovaní obchodníci a nejen jejich restaurace ale i obchůdky lze nalézt v mnoha zemích. Nejlépe se mi podařilo seznámit se s čínskými obchodníky při svém pracovním pobytu na Timoru Leste. Tradiční čínský obchodník má jasnou představu o tom, jak velkou zákaznickou bázi potřebuje, aby mu zajistila prosperitu, tedy stabilní obživu sebe i rodiny. Neusiluje o kumulaci kapitálu a následné budování obchodní sítě, jeho obchodování jest více než jen zaměstnání, je to způsob života. Takové obchody nemají regulovanou otevírací dobu a na práci se podílí celá rodina. Před několika léty seděl jsem na ostrově Vanuatu s pár domorodými přáteli, vedli jsme řeči a popíjeli francouzské víno. A když jsme dopili poslední lahev a ještě měli chuť pokračovat, chlapci nastartovali auto a vyrazili jsme za město Port Vila do palmového háje. Tam na paloučku jako perníková chaloupka stál obchůdek. Všude tma, bylo už k půlnoci, chlapci zabušili na okenice, za chvíli se rozsvítilo světlo a ven vyšel čínský obchodník v pyžamu. K mému údivu nevynadal nám, pozval nás do svého kvelbu a ještě vzbudil svoji ženu, aby uvařila chutný bylinkový čaj pro ctěné zákazníky. Toto nebyl výjimečný zážitek, o pár let později zažil jsem něco podobného na indonéském ostrově Florés. S Američanem Bobem seděli jsme na kopci, shlíželi na městečko Ende, vedli řeči a popíjeli. Tropická noc je k takové kratochvíli přímo svádivá. Pili jsme pivo i arak a připojovali se k nám místní chlapci. Rozumí se samo sebou, že nám bylo potěšením pohostit i je. A když byla láhev prázdná, Bob přešel malé náměstíčko, zabušil na okenici a hned se objevila tvář čínské obchodnice, a poněvadž Boba už znala, podávala rovnou dvě lahve. Také nám nabídla něco k zakousnutí. Bylo to velmi zajímavé posezení. A podobně se mi stalo i nedávno v thajském městečku Hua Hin. Píši o tom proto, abych naznačil, že mé úvahy nejsou založeny na pouhé teoretické spekulaci nýbrž na reálných zážitcích. V současné Austrálii se něco podobného stát nemůže, zabránily by tomu jak odbory tak byrokraté. Dlužno dodat, že ten čínský obchodník ze sebe otroka dělat nemusí, když je unaven zavře krám. Jeho metodou jest však náležitá péče o zákazníky, v tomto pojetí obchodu platí ono známé heslo: Náš zákazník, náš pán! Velkým propagátorem tohoto hesla byl geniální podnikatel Tomáš Baťa. Dbát potřeb zákazníků patřívalo k samozřejmým obchodním ctnostem, avšak svět se ale neustále mění a nastupují nové formy obchodu.

Ten dnes převládající obchodní systém jsem pracovně nazval amerikánský, poněvadž jeho metody se po světě rozšiřují povětšině z USA. Jeho podstatou není služba zákazníkovi, i když je často nápadně předstíraná, nýbrž snaha vydělat co nejrychleji a co nejvíce peněz. Aby zvrácenost tohoto systému byla poněkud zamaskovaná, používá se zdánlivě neškodného slova marketing. Česká Wikipedie se nám sice podbízí s vysvětlením, že jde o „proces zaměřený na potřeby zákazníka,“ pravý opak je však pravdou. Drsnou podstatu tohoto způsobu lze stručně vyjádřit heslem „Zákazník, naše dojná kráva.“ O co tu jde? Jakýmkoliv způsobem, často zcela nevybíravým, přimět zákazníka aby co nejvíce nakupoval, tedy bezmyšlenkovitě utrácel peníze.

Všiml jsem si již před časem, že obchody byly zaplaveny nějakými levnými produkty, jakmile se vyprodaly nebylo již možno je koupit. Prostě nějaký nákupčí narazil někde v Číně na kupu neprodaných výrobků, celou haldu levně skoupil a dodal do obchodů. Něco z toho se prodalo se slušným ziskem, zbytek byl nabídnut za minimální cenu. Tak jsem si kupříkladu koupil pěkné bílé háčky do kuchyně, když jsem jich chtěl později pár přidat již nebyly k dostání. Moderní doba nám vytvořila konzumní společnost, ve které je nadbytek zboží, málokdy však kvalitního a takového, které vskutku potřebujeme. Hlavním cílem marketingu je vnutit spotřebiteli zboží, které nepotřebuje. Přece věci, které vskutku potřebujeme, nám nemusí nikdo vnucovat! Marketing se vyvinul jako nesmírně důmyslná avšak nemorální věda. Tento amerikánský obchodní styl používá velmi úspěšně několik technických triků. Začíná to už tím, jak se zboží vystaví na regálech v supermarketu. Za posici v dobře viditelných regálech se platí extra. Dalším trikem je lákavá cena za nákup dvou stejných produktů – pecen chleba stojí 4 dolary, dva pecny ale mohu mít za 6 dolarů. Ta šetrnost se ale nevyplatí, neboť než sním ten první bochník, druhý ztvrdne a je prakticky nepoužitelný. Australské popelnice jsou přeplněny takto vyšetřeným jídlem. Co na tom, že se plýtvá cennými surovinami, zisk je důležitější! Podstatou marketingové „vědy“ jest zákeřná manipulace zákazníka. Nejúčinnějším nástrojem marketingu jest advertising, tedy reklama, propagace. K tomu se přidružují další disciplíny jako vytváření módních trendů, manipulace sdělovacích prostředků i veřejného mínění a nezbytně i lži a podplácení. Systém moderní konzumní společnosti se rozrostl do obludných rozměrů a silně pochybuji, že jej bude možno ozdravit. Marketingové vědecké týmy nezkoumají potřeby spotřebitele, je zajímá jen jak mu vnutit produkt, který jim byl zadán. Za reklamu se utrácejí horentní sumy, na kvalitě výrobků se ale šetří. Dnes jsou mnohé produkty dokonce navrženy tak, aby měli krátkou životnost, přestanou fungovat zpravidla krátce po uplynutí záruční lhůty. To jsem poznal na případu mé počítačové tiskárny. Za tři roky odešla, ten samý model se již koupit nedal a nový model měl jiné inkoustové patrony, takže jsem zásobu starých mohl pouze vyhodit a opět za drahé peníze koupit nový typ. Tak tohle určitě zákazník nechce ani nepotřebuje. Mám ve zvyku rozebírat věci, které jsou už na vyhození. To mne učil můj otec, podívat se jak to vevnitř vypadá a podumat, zdali bychom to příště nemohli třeba opravit. A tak jsem zjistil, že i v těch tiskárnách je zařízeno plýtvání drahými tiskacími inkousty. Na těch totiž firmy vydělávají nejvíce.

Marketingová propagace, tedy advertising, je jedním z nejošklivějších vymožeností konzumní společnosti. Reklama nám nepřináší potřebnou informaci, skutečnost zkresluje, záměrně zatajuje slabiny a nedostatky, její síla spočívá ve lži. A to nemluvím o estetické stránce; jak jsme se před léty vysmívali socialistickému realismu a hle! vrátil se nám v podobě televizních reklam!

V nechvalné minulosti byli jsme vystaveni politické propagandě, já si ale troufnu tvrdit, že reklamní manipulace je škodlivější. Naštěstí pro nás komunisté techniky manipulace dobře neznali, takže ty jejich slabomyslné snahy každý trochu jen myslící člověk snadno prohlédl. Jenže s moderní reklamou je to jiné, je vypracovaná do posledních detailů, používá úspěšně programování našeho podvědomí. Proto velkou roli hraje i balení, loga, mediálně nakypřené značky. Kvalita a potřebnost výrobků je to poslední, čím se kdo v tomto obchodním průmyslu zabývá. Zhoubnost reklamy má rozsáhlé působení i mimo komerční zónu. Ty nepravdy i zřejmé lži přerůstají do naší komunikační kultury. Člověk, neustále bombardovaný reklamními stimuly, ztratí schopnost hodnotové orientace a nevědomky podléhá agresivním útokům. Dnes už i politici používají reklam a marketingových triků, se záměrem manipulovat voliče. Reklama tedy ohrožuje základní zásady demokracie. Stejně tak reklama rozkládá i ekonomické principy volného trhu, kde by měly soutěžit mezi sebou výrobky a služby na základě svých kvalit a ne tím, jak je spotřebitel reklamou manipulován. Ať se mne někdo pokusí přesvědčit, že komerčně nejúspěšnější artikl všech dob – Coca Cola - je zároveň tím nejkvalitnějším nápojem! Za svůj úspěch vděčí reklamě, přestože tento zdravotně závadný produkt poškozuje zdraví milionů lidí po celém světě. Stejně tak úspěšný McDonald nevděčí za svoji prosperitu kvalitě těch svých karbanátků v bílé housce. Tam, kde vládne reklama nedá se o volném trhu vůbec mluvit.

Napadne nás, že přece jen zákazník může být pánem nad situací, vždyť nakupovat nepotřebné zboží nemusí. Jenže lidská mysl má své ustálené procesy a napodobování vzorů je jedním z nich. Sledováním a napodobováním se dítě učí od malička a i v dospělém věku naše mysl takto pracuje. Přítel Luděk pracoval nějaký čas na Nové Guinei, vysoko v horách mezi domorodci. Ve vesnici žil jen párek starých Francouzů, kteří tam provozovali malý obchůdek s nezbytnými potřebami. Cesta do hor byla mizerná a tak za nepříznivého počasí jim bylo zboží shazováno padákem z letadla, které přiletělo z města. Jednou se stalo, že jim do zásilky byla omylem přibalena velká krabice takových těch igelitových čepic, co si ženy ve městě navlékají do sprchy. Napravit ten omyl jevilo se být komplikované a tak to francouzští obchodníci vyřešili snadno, v neděli odpoledne si ony čepice nasadili na hlavu a procházeli se vesnicí. Do týdne byly čepice rozprodány a domorodci se v nich pyšně procházeli džunglí. Smáli jsme se této příhodě a říkali si: Inu, chování to primitivních lidí z doby kamenné. Já si při tom vzpomněl, jak se před dávnými léty přihodila podobná věc vedoucímu samoobsluhy Štěpánkovi, ten zase dostal neprodejnou zásobu svíčiček, kterými se zdobí narozeninové dorty. Bylo to v padesátých létech a Štěpánek nakecal školním dětem, že jsou to vlastně svého druhu americké žvejkačky. O těch jsme pouze slýchávali, ale nikdy je neviděli. Svíčičky se rychle rozprodaly a rozžvýkaly, to byl také pionýrský čin na poli marketingu. Takhle snadno se dá lidská mysl napálit a děje se to čím dál tím hustěji, hlavně ve vyvinutých konzumních zemích. Co s tím můžeme dělat? Nic moc. Můžeme ochraňovat alespoň sami sebe a svoji rodinu tím, že se nad situací budeme zamýšlet a vyhledávat co nejvíce informací. A držet se hesla, které razí můj přítel Pavel Kácha: Nás nedostanou!

Kdysi před léty koupil jsem si digitální hodinky značky Casio Data Bank, které byly vybaveny miniaturní počítačkou, rovněž měly paměť na 50 telefonních či jiných čísel, čas v jiných světových pásmech, budíček a také stopky, zkrátka byly to velmi praktické hodinky. Stopky já potřeboval v práci; a také jsem je zapnul, když jsem zaparkoval auto, takže jsem nikdy neplatil pokutu za přetaženou dobu parkování. Když se ty hodinky životem unavily, vyrazil jsem do města koupit si nové. Bylo to v Adelaidě a já prošel pěší zónu obchodního centra, navštívil jsem nejméně deset obchodních center i obchůdků, ale bezvýsledně, digitální hodinky zmizely z trhu.

V tom posledním obchodě optal jsem se prodavačky proč najednou nejsou tak dobré hodinky k dostání. Podívala se na mne jako bych pocházel z doby dinosaurů a pohrdlivě řekla: „Už nejsou v módě a zákazníci nemají o ně zájem!“ Trochu mne to popudilo a odpálil jsem: „A co já? Já nejsem zákazník? Máte vy vůbec nějaký respekt k zákazníkům?“ Poněkud se zastyděla a začervenala se, to ale bylo vše. Potom se mi v hlavě rozsvítilo a řekl jsem si, proč tu mařím čas s tím amerikánským způsobem obchodu, na jejich módní trendy kašlu a hodinky, které lidem vnucují se mi beztak nelíbí. Zajel jsem tedy na Centrální tržiště, kde měl v koutku malý krámek Číňan. Prodával věci, které se jinde těžko sháněly, a také hodinky. Casio ale vystaveny neměl. Tak jsem se ho zeptal. Usmál se a pravil:“ Ah soooo. Casio Data Bank!“ Otevřel zásuvku a optal se: „Chceš hodinky barvy stříbrné nebo černé?“ Nabídl mi velmi slušnou cenu, proto jsem s ním ani nesmlouval i když to mám ve zvyku. Zajímalo mne proč on ty hodinky má, když všude jinde zmizely. Vysvětlil mi to: „Dnes jsou lidé zblblí módou a ti chodí do těch velkých obchodů. Já se ale věnuji zákazníkům, kteří vědí co chtějí a i když to u mne nenajdou, tak jim to rychle seženu. Hned si objednám tyhle hodinky co jsi koupil, on zase někdo přijde a bude je chtít!“

Jak patrno, ty obchodní klasifikace jsem si vyvodil z praktických zkušeností. Můžete i nemusíte se mnou souhlasit, svoje názory tu nikomu nevnucuji, jen tak spolu rozjímáme. V předvánočním ruchu vypukne nákupní horečka a lidé kupují jak pominutí. Zkuste se občas na chvíli zastavit a popřemýšlet – nakupujete opravdu jen to co potřebujete, případně i vskutku chcete, anebo vás nalákali, ukecali, zblbli?

Je nám často předhazováno, že současná ekonomie vyspělých zemí stojí na růstu a obchodní aktivitě. Ano, tato planeta má ještě hojně zdrojů, ale nejsou nevyčerpatelné. Jestliže jest náš materiální blahobyt založen na agresivním prodeji a tudíž i nehorázném plýtvání, tak se tím budoucnost lidstva úměrně zkracuje. Pravda, co je nám do toho, po nás potopa!

Jaroslav Kovaříček, Laurieton

Psáno pro novýPolygon

Autor: Jaroslav Kovaříček | úterý 24.1.2017 5:27 | karma článku: 20.14 | přečteno: 504x

Další články blogera

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o komunismu a komunistech.

"Strašidlo bloudí Evropou — strašidlo komunismu.” Tak pravili Marx a Engels úvodem svého spisku „Komunistický manifest“, který vydali v roce 1848. A měli pravdu.

3.6.2017 v 13:02 | Karma článku: 24.54 | Přečteno: 741 | Diskuse

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o poezii.

Před pár lety přišel za mnou jeden starší muž a požádal mne zdali bych mu nemohl natočit album jeho poezie. Ten nápad dostal při poslechu mého rozhlasového pořadu poezie japonského básníka Bašó.

28.5.2017 v 5:37 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o stáří.

Stáří je záležitost, která za zamyšlení stojí. I když nám to téma nepřipadá zrovna radostné, je to proces k životu náležející; pokud tedy máme to štěstí se stáří dožít.

16.5.2017 v 14:48 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 408 | Diskuse

Jaroslav Kovaříček

Rozjímání o sexu.

Aby nedošlo ku zbytečnému nedorozumění musím předeslat, že pokud čtenář očekává nějaké lechtivé povídání bude zklamán. Sex je totiž složité téma, které nelze brát na lehkou váhu a proto stojí za zamyšlení.

20.4.2017 v 8:16 | Karma článku: 7.85 | Přečteno: 312 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jak balit ženský

Každý chlap má svůj recept, jak balit holky-někdo je takzvanej ukecávač, jinej na to jde přes fyzično a vystavuje svaly vymakaný ve fitku, jinej přes dárky, další pak slíbí hory doly a pak zmizí...

16.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 10.24 | Přečteno: 445 | Diskuse

Martina Studzinská

Dobrodružství, na které se nezapomíná

Boby seděl v autě popojížděl pomalu v koloně. Nevěděl, co zažije, až se tahle kolona rozjede. Nedokázal si to ani představit. Přejížděl totiž do Československa skrz takzvanou železnou oponu a psal se rok 1968.

16.8.2017 v 18:27 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 177 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Homosexuální kontra tradiční rodiny a bonobové

V souvislosti s Prague Pride přišli odpůrci práva hlavně homosexuálů na zákonem zakotvenou „normální“ rodinu tradičně s tím, že by něco takového ohrozilo „tradiční rodinu“. A kde je řečeno, že tradiční rodina je to pravé ořechové?

16.8.2017 v 16:17 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 406 | Diskuse

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 18.39 | Přečteno: 544 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 1309 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 332

musicolog, hudební filosof, autor a básník, skladatel hudby pro psy a hudby léčivé, profesionálně působil jako rozhlasový hlasatel a režisér v australské společnosti ABC.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.